Michal Kuděj o analýze insolvenčních návrhů v roce 2021
Rok 2021 byl druhým rokem pandemie nemoci Covid-19 a souvisejících opatření k omezení jejího šíření. Byl také druhým rokem, kdy podniky čelily omezením své činnosti souvisejícím s těmito opatřeními. Do poloviny roku platilo osvobození od povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh a podniky mohly také využívat tzv. mimořádná moratoria.
V jedné z přechozích analýz jsme se zabývali analýzou finanční situace podniků, na které byl podán insolvenční návrh v době první vlny pandemie v roce 2020. Zjistili jsme, že většina analyzovaných podniků se potýkala s významnými potížemi již v letech 2017 až 2019. V roce 2021 bylo podáno více než tisíc insolvenčních návrhů, z toho více než 200 těchto návrhů bylo opakovaných. Opět se tedy nabízí otázka, v jaké finanční situaci se podniky, na které byl v roce 2021 podán insolvenční návrh nacházely, resp. nacházely před jeho podáním.
Finanční výkazy byly k dispozici u 437 těchto podniků, avšak výkazy tři roky předem byly k dispozici pouze u 109 z nich. Z celkových 437 podniků pak 304 (což představuje téměř 70 %), přestalo zveřejňovat rok před zjištěním úpadku své finanční výkazy a 129 (což představuje téměř 30 %) nezveřejňovalo výkazy již dva roky před úpadkem. O důvodech lze jen spekulovat, avšak nabízí se vysvětlení, že to byla právě jejich zhoršující se ekonomická situace, kterou nechtěly zveřejněním výkazů prezentovat.
Marže a nákladovost
Z hlediska marží se analýza zaměřuje na základní provozní marže, a to na marži přidané hodnoty, marži primární EBITDA (která představuje základní provozní marži pro hodnocení reálné provozní výkonnosti podniku) a marži provozní EBITDA. Dále se analýza zaměřuje na úrovně (kategorie) marže primární EBITDA jako základního ukazatele provozní výkonnosti.
Z analýzy plyne, že průměr, resp. 5% redukovaný průměr (který neobsahuje 5 % krajních hodnot a eliminuje tak odlehlé a extrémní hodnoty ve vzorku) marže primární EBITDA jako ukazatele základní provozní výkonnosti je ve všech sledovaných letech záporný a situace se v čase rapidně zhoršuje. Významná změna je pak patrná mezi roky 2019 a 2020. V roce 2020 je také patrný pokles do záporné hodnoty již na úrovni marže přidané hodnoty. Dále z analýzy plyne zvyšující se relativní četnost podniků se zápornou marží.
Z analýzy plyne, že průměr, resp. 5% redukovaný průměr (který neobsahuje 5 % krajních hodnot a eliminuje tak odlehlé a extrémní hodnoty ve vzorku) marže primární EBITDA jako ukazatele základní provozní výkonnosti je ve všech sledovaných letech záporný a situace se v čase rapidně zhoršuje. Významná změna je pak patrná mezi roky 2019 a 2020. V roce 2020 je také patrný pokles do záporné hodnoty již na úrovni marže přidané hodnoty. Dále z analýzy plyne zvyšující se relativní četnost podniků se zápornou marží. Pomyslnou druhou stranou mince marží jsou nákladové poměry vyjadřující náročnost produkce na jednotlivé druhy nákladů. V tomto případě byla analyzována náročnost na výrobní náklady, resp. výkonovou spotřebu a na náklady práce (osobní náklady). Rovněž zde byl použit 5% redukovaný průměr. Významné zvýšení nákladovosti produkce je patrné na úrovni nákladovosti výrobní, reprezentované podílem výkonové spotřeby na výkonech. Zatímco podíl osobních nákladů je ve všech sledovaných obdobích relativně stabilní, u podílu výkonové spotřeby na výkonech je patrné v roce 2020 výrazné zvýšení oproti roku 2019. Z analýzy lze tedy vyvodit, že výrazné zhoršení marže primární EBITDA v roce 2020 (rok před podáním insolvenčního návrhu), je dáno významným zvýšením výrobní nákladovosti reprezentované podílem výkonové spotřeby na výkonech.
Pracovní kapitál a kapitálová struktura
Pracovní kapitál a jeho financování je nepochybně klíčovou složkou finanční stability podniku s přímou vazbou na platební schopnost. Z analýzy vyplynulo, že s blížícím se úpadkem se zvyšoval počet podniků, které hospodařily s deficitem nutné hotovosti, avšak tento nárůst není nikterak markantní. Celkově lze konstatovat, že cca polovina podniků hospodařila v průběhu tří let před zjištěním úpadku z hlediska nutné hotovosti s deficitem. Z hlediska primárních NSPK je vidět, že převážná část podniků vykazovala „převahu“ aktivních primárních NSPK nad pasivními. Situace se s blížícím se úpadkem sice zhoršovala, avšak opět nikterak markantně. Z hlediska pracovního kapitálu lze uzavřít, že podniky vykazovaly větší problémy v oblasti nutné hotovosti než v oblasti nepeněžních složek pracovního kapitálu.
Z pohledu zadlužení je patrná ve všech třech letech před zjištěním úpadku vysoká četnost podniků, které mají celkovou zadluženost více než 80 %, což je z ekonomického pohledu možné považovat téměř za předlužení.
Syntetické ukazatele a signály včasného varování
Dále byly použity syntetické ukazatele. Podle Kralickova Rychlého testu se více než 80 % podniků nacházelo po celé tři roky před úpadkem v kategorii bankrotních podniků. Současně se dva a tři roky před úpadkem nacházelo v zóně podniků bonitních cca 5 % podniků, avšak poslední rok před úpadkem došlo k prudkému propadu na méně než 1 %. U indexu IN05 je ve všech třech letech před úpadkem relativní četnosti podniků v bankrotní zóně nižší než u Kralickova Rychlého testu, je však rovněž patrný značný nárůst této relativní četnosti v posledním roce před úpadkem. V kategorii bonitních podniků je relativní četnost ve všech třech letech vyšší, není však patrný takový pokles v posledním roce před úpadkem. Z hlediska tvorby hodnoty hodnocené indexem IN99 je patrné, že u převážné části podniků tvorba hodnoty ve všech třech letech před zjištěním úpadku absentovala.
Kromě uvedených syntetických ukazatelů byl pro analýzu použit nově vytvořený systém signálů včasného varování, resp. jeho určitá část, který byl vytvořen v Centru restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze v rámci výzkumného projektu podpořeného grantem TAČR zaměřeného na implementaci evropské směrnice o preventivní restrukturalizaci. Z tohoto systému byl použit model polarit a model kategorií finančních ukazatelů pro poslední rok před úpadkem. Model na základě polarit indikuje s blížícím se úpadkem jeho zvyšující se pravděpodobnost. Na rozdíl od syntetických ukazatelů je však relativní četnost podniků s převažující pravděpodobností selhání nižší. To je však evidentně dáno charakterem datového vzoru, kde je u řady podniků výskyt nulových výkonů, což významně ovlivňuje polarity jednotlivých úrovní EBITDA. Odlišný pohled pak poskytuje další součást systému signálů včasného varování, a to model na základě kategorií finančních ukazatelů, který ve větším měřítku reflektuje strukturu problému. Ukazuje větší četnost podniků s převažující pravděpodobností selhání v jednotlivých letech před úpadkem (na základě modelu pro jeden rok před úpadkem). V posledním roce před úpadkem tento model indikuje relativní četnost podniků s převažující pravděpodobností selhání na úrovni více než 88 %. Je také patrný vysoký nárůst této relativní četnosti jeden rok před úpadkem.
Závěr
Z provedené analýzy se lze domnívat, že řada podniků, na které byl podán insolvenční návrh v roce 2021 se potýkala se závažnými problémy již v roce 2018 a 2019, tedy před vypuknutím pandemie Covid-19. Přesto je možné určitý vliv pandemie pozorovat, a to základě finančních charakteristik v roce 2020. Předně je to významný pokles marže primární EBITDA, resp. nárůst četnosti podniků vyskytujících se v kategorii záporné marže primární EBITDA a současný pokles četnosti podniků s marží v intervalu od nuly do 15 %. Lze tedy usoudit, že úpadkem byly stiženy zejména podniky, jejichž marže primární EBITDA byla v předcházejících obdobích na relativně nízké úrovni (do 15 %) a vlivem zvýšení výrobní nákladovosti se překlopila do záporných hodnot. Z hlediska nákladů je patrný nárůst průměrného podílu výkonové spotřeby na výkonech, tedy zvýšení výrobní nákladovosti. Současně průměrný podíl osobních nákladů na výkonech zůstává prakticky ve všech sledovaných letech stejný. Právě zvýšení výrobní nákladovosti lze přičítat výše popsaný pokles marže primární EBITDA.
S ohledem na ostatní ukazatele lze konstatovat, že podniky, na které byl podán insolvenční návrh v roce 2021 trpěly symptomy finanční tísně již v předchozích letech (před vypuknutím pandemie Covid-19), avšak je velmi pravděpodobné, že poslední pomyslnou „kapkou“ bylo právě zvýšení výrobní nákladovosti. Jeho příčinu lze hledat v neschopnosti přizpůsobit výrobní náklady klesajícím výkonům, zejména z důvodu významných nákladových rigidit. To je však faktor, který pandemii Covid-19 přičíst lze.
Závěrem lze tedy uvést, že příčinu úpadku, resp. podání insolvenčního návrhu na podniky v roce 2021 nelze hledat v pandemii. Nicméně se ukazuje, že podniky, které se potýkaly s finanční nestabilitou, mohla pandemie „dorazit“. Provedená analýza také svědčí o relativně vysoké odolnosti českých podniků, které nebyly stiženy finančními problémy, jak ukázaly již provedené analýzy (Kuděj, 2021; Kuděj et al., 2021). Analýza totiž neprokázala, že by podniky, na které byl podán v roce 2021 insolvenční návrh, byly před pandemií z hlediska finanční stability bezproblémové. Je však otázkou, jaký dopad bude mít na české podniky stávající situace v ekonomice, zejména vyšší inflace spojená logicky s růstem úrokových sazeb a také dopady válečného konfliktu na Ukrajině.
Detail analýzy Michala Kuděje včetně souvisejících tabulek si prosím stáhněte zde.