Petr Sprinz a Jiří Rahm o přípustnosti preventivní restrukturalizace aneb komu se podá pomocná ruka?
Horké letní dny jsou ve znamení horké novinky na poli insolvenčního práva, kterou je první návrh paragrafového znění zákona o preventivních restrukturalizacích. Na jeho základě by měla být do právního řádu implementována směrnice označená stejným názvem. Základním účelem preventivní restrukturalizace je poskytnout normativní rámec sanačních opatření pro takové podnikatele, jejichž finanční problémy ještě nedosáhly intenzity, která vylučuje méně formální řešení.
Samotný předpis je sám o sobě revoluční a v mnoha oblastech mění zažité postupy nejen na poli insolvenčního práva. Ambicí tohoto příspěvku nicméně není komplexně popsat navržený předpis po jednotlivých ustanoveních, nýbrž se pokusit dát odpověď na základní úvodní otázku – pro koho je vlastně preventivní restrukturalizace určena?
Základní premisou návrhu zákona je, že pouze podnikatel, který je právnickou osobou nevyloučenou z procesu preventivní restrukturalizace, a který je v dobré víře v proveditelnost restrukturalizačního plánu a není v úpadku ve formě platební neschopnosti, je oprávněn zahájit preventivní restrukturalizaci nebo v ní pokračovat. To však není vše – musí být však dána minimální míra distresu a současně nemůže být dáno diskvalifikační kritérium.
Právnická osoba podnikatel
V prvé řadě tak platí, že preventivní restrukturalizace není pro fyzické osoby podnikatele. Pouze právnické osoby – podnikatelé mohou navrženého rámce využít. Fyzické osoby se budou muset spolehnout na stávající, jiné instrumenty (dohodu či formální řešení prostřednictvím insolvenčního řízení). Ačkoli je ze směrnice o preventivní restrukturalizaci patrná snaha mířit na malé a střední podnikatele, filtrem samotného využití restrukturalizace budou transakční náklady postupu. Příprava předvídaného sanačního projektu a restrukturalizačního plánu, jakož i jiné související kroky, nebudou formulářovou záležitostí.
Dobrá víra v proveditelnost restrukturalizačního plánu
Jakkoli je zřejmé, že dobrou víru v proveditelnost restrukturalizačního plánu bude logicky nezbytné posuzovat na ad hoc bázi, nemělo by se jednat o diskriminační kritérium. Jinými slovy, účelem daného ustanovení zcela jistě není stanovit příliš přísnou hranici pro zkoumání subjektivní stránky na straně podnikatele, jakož spíše určit pravidlo, že restrukturalizační plán, který bude od počátku zjevně nereálný, nemůže v procesu preventivní restrukturalizace obstát. Půjde tak o podchycení zcela excesivních případů, v rámci kterých by se podnikatelé prostřednictvím preventivní restrukturalizace pokoušeli směřovat k nekalé činnosti.
Absence úpadku ve formě platební neschopnosti
Třetí podmínka zdůrazňuje, že preventivní restrukturalizace je určena primárně subjektům, u kterých lze očekávat zachování principu going concern po přijetí relevantních restrukturalizačních opatření, a že preventivní restrukturalizace není konstruována jako alternativa k insolvenčnímu řízení. Pokud se totiž podnikatel nachází v úpadku, bude i po přijetí zákona o preventivní restrukturalizaci povinen na sebe podat insolvenční návrh a zahájit formální insolvenční řízení. Uvedený závěr je logický vzhledem k tomu, že se jedná o restrukturalizaci preventivní, ke které by se podnikatel neměl uchylovat teprve až v okamžiku, kdy již po delší dobu nehradí své závazky ve lhůtách splatnosti.
V této souvislosti je dobré uvést, že preventivní restrukturalizaci není oprávněn zahájit nebo v ní pokračovat podnikatel, u něhož rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých dluhů a výší jeho disponibilních prostředků stanovený ve výkazu stavu likvidity podle vyhlášky o platební neschopnosti podnikatele představuje více než desetinu výše jeho splatných peněžitých dluhů, anebo pokud výhled vývoje likvidity sestavený podle vyhlášky o platební neschopnosti podnikatele osvědčuje, že mezera krytí neklesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých dluhů.
Výše uvedené pravidlo, které odkazuje na v praxi dosud ne tolik využívaný institut mezery krytí, souvisí s tím, že preventivní restrukturalizace by neměla sloužit podnikatelům, kteří své problémy odsouvali v čase a nelze u nich očekávat úhradu závazků v době jejich splatnosti. Na jednu stranu uvedené pravidlo odpovídá logice preventivního (a nikoli až následného) restrukturalizačního zásahu na úrovni obchodního závodu, nicméně na stranu druhou se takové pravidlo může jevit příliš přísné v situaci, kdy podnikatel nedisponuje dočasně dostatečnými disponibilními zdroji a restrukturalizační opatření by mělo spočívat právě především v prolongaci splátek. V každém případě nicméně toto kritérium působí spíše ex ante a nutí podnikatele nezaspat a aktivně řešit své problémy. Typickým adeptem může být situace podnikatele, který zatím plní dlouhodobé dluhy, avšak se dostává do problémů s krátkodobými závazky.
Minimální míra distressu
Zákon dále stanoví, že restrukturalizace je určena pouze pro ty podnikatele, jejichž finanční potíže dosahují takové závažnosti, že by v případě nepřijetí žádných restrukturalizačních opatření došlo pouhým plynutím času k ohrožení provozuschopnosti obchodního závodu. Tento ozdravný proces by tak v zásadě měl být určen pouze skutečně potřebným podnikatelům a neměl by být zneužíván např. pro řešení individuálních sporných nároků v rámci jinak relativně finančně zdravého obchodního závodu. Toto kritérium tedy stanoví jakousi minimální míru distressu na straně podnikatele.
Diskvalifikační kritéria
Preventivní restrukturalizaci není oprávněn zahájit (nebo v ní pokračovat) ani podnikatel, který by jejím prostřednictvím sledoval nepoctivý záměr. Ačkoli je nepoctivý záměr relativně neurčitý právní pojem, zákon uvádí hned celou řadu demonstrativních výčtu, kdy lze u podnikatele na nepoctivý záměr usuzovat. Tak třeba, pokud podnikatel musel vědět, že není oprávněn zahájit preventivní restrukturalizaci, má se za to, že jedná nepoctivě. Stejně tak jedná takový podnikatel, který využíval individuální či všeobecné moratorium za účelem nespravedlivého poškození svého věřitele. Další právní domněnkou je, že nepoctivý záměr v rámci preventivní restrukturalizace sleduje takový podnikatel, který nesplnil svou povinnost zveřejnit účetní závěrky nebo přehledy o majetku a závazcích a výroční zprávy, a to za období posledních 3 let před zahájením preventivní restrukturalizace.
Obecně je preventivní restrukturalizace rovněž zapovězena podnikatelům, kteří jsou v likvidaci, podnikatelům, u nichž byl pravomocným rozhodnutím soudu v insolvenčním řízení v posledních 5 letech zjištěn úpadek, nebo podnikatelům, u nichž skončila preventivní restrukturalizace v posledních 5 letech pro nepoctivý záměr. Preventivní restrukturalizace budou nadto vyloučeny k určitému typu subjektů – stát, územní samosprávný celek apod.
Závěrem
Pouze pokud budou všechny výše uvedené podmínky splněny, bude možné ze strany podnikatele zahájit na základě dojití písemné výzvy dotčeným stranám preventivní restrukturalizaci. Jakkoli se jedná stále pouze o návrh zákona, který nyní míří do jednotlivých rezortů k dalším připomínkám, je patrné, že proces neformální restrukturalizace a jeho případných výhod není rozhodně určen pro všechny podnikatele.
Po ekonomické krizi vyvolané pandemickou situací je nicméně zřejmé, že minimálně po ekonomické stránce by u řady subjektů využití procesu restrukturalizace bylo rozhodně namístě. Zdali jsou výše uvedená pravidla nastavená příliš rigidně tak ukáže právě až čas, a to prostřednictvím počtu subjektů, kteří proces preventivní restrukturalizace nakonec (úspěšně) podstoupí.
Mgr. Petr Sprinz, LL.M., Ph.D., Allen & Overy
Mgr. Ing. Jiří Rahm, Allen & Overy