Tomáš Richter o insolvenci v časech koronaviru

INSOLVENCE V ČASECH KORONAVIRU: NÁVRH ZMĚN V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ REORGANIZACE

I přes insolvenční „první pomoc“, vyhlášenou ve sbírce zákonů pod č. 191/2020 Sb., lze v důsledku pandemie Covid-19 a restriktivních opatření vlády přijatých v reakci na ni očekávat významný nárůst finančního distresu v podnikatelské sféře. Podnikatelé, jejichž podniky byly ve větších finančních problémech již před propuknutím pandemie, skončí v úpadku prakticky jistě. Avšak i u dosud zdravých podniků může být propad příjmů a likvidity v důsledku pandemie natolik dramatický, že jej bez asistence nástrojů, jež poskytuje insolvenční řízení, nebude možno zvládnout. 

Tento text předpokládá, že v řádu dvou až tří měsíců nebude v silách České republiky vypracovat a přijmout pravidla implementující  nový rámec pro preventivní restrukturalizaci podle směrnice EU 2019/1023. Implementační projekt, započatý Ministerstvem spravedlnosti již v roce 2019, by měl rozhodně pokračovat s maximální intenzitou, pokud možno tak, aby implementační legislativa mohla nabýt účinnosti nejpozději k 1. lednu 2021.  

V mezidobí by však bylo možno v relativně krátkém časovém horizontu připravit, a v akcelerovaném legislativním procesu i přijmout, takové změny insolvenčního zákona, které by ekonomicky životaschopným podnikatelům, jejichž finanční situace bude krizí vyvolanou epidemií Covid-19 významně destabilizována, umožnily použít řešení úpadku či hrozícího úpadku reorganizací dle stávající části druhé, hlavy II insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., v platném znění, s nižšími celkovými náklady, než jaké vznikají za platné právní úpravy.  

Cílem tohoto textu je předložit k diskusi možné změny insolvenčního zákona, které by k takovému výsledku mohly vést v relativně krátkém časovém horizontu, např. s datem účinnosti změn k 1. červenci 2020. 

Navrhované změny jsou pro snazší orientaci seřazeny do několika okruhů, podle toho, zda je jimi sledováno zvýšení integrity (1), zvýšení rychlosti (2), nebo zlepšení celkové proveditelnosti (3) řešení úpadku či hrozícího úpadku reorganizací. Předjednaným reorganizačním plánům, v nichž se prolínají opatření z více okruhů, je věnován okruh poslední (4). Tento text se nezabývá daňovými otázkami, což ale neznamená, že by úpravy v daňové oblasti nebyly namístě.  

1. ZVÝŠENÍ INTEGRITY REORGANIZACÍ  

1.1 Výběr insolvenčního správce 

Navrhuje se zrušit pravidlo (§ 25 odst. 1 InsZ) podle kterého je dlužník navrhující řešení svého úpadku či hrozícího úpadku předjednanou reorganizací schopen rozhodnout o totožnosti svého vlastního insolvenčního správce.  

Tato změna, zavedená – ve zpětném pohledu zcela nevhodně – tzv. protikrizovou novelou InsZ v roce 2009, ve svém důsledku potenciálně oslabuje či podlamuje integritu insolvenčního řízení. Insolvenční správce v reorganizaci nezasahuje do řízení dlužníkova podniku, nerozhoduje o nesplněných smlouvách, ani neformuluje reorganizační opatření, ale především přezkoumává pohledávky věřitelů.  

Je zjevné, že agenda, kterou správce v reorganizaci vykonává, se velmi blíží agendě soudcovského rozhodování. Vyžaduje tedy především nezávislost na dlužníku i věřitelích. Právo dlužníka ovlivnit podáním předjednaného reorganizačního plánu výběr insolvenčního správce je v těchto podmínkách zjevnou aberací ohrožující integritu reorganizací, a mělo by být bez náhrady zrušeno.   

1.2 Oceňování dlužníkova majetku 

Stávající znění InsZ obsahuje velmi nedokonalé a přitom neflexibilní ustanovení ohledně oceňování majetkové podstaty v reorganizaci (§ 155 odst. 1 InsZ). Navrhuje se změnit příslušná pravidla tak, aby zohledňovala jednak navrhovaný způsob provedení reorganizace, a jednak pravděpodobný průběh její alternativy – tedy konkursu.  

Kromě toho se navrhuje stanovit předkladateli reorganizačního plánu povinnost, aby ve zprávě o plánu uvedl vlastní ocenění majetkové podstaty, včetně popisu použité metodologie a všech relevantních předpokladů (srov. čl. 8 odst. 1 písm. b) Směrnice (EU) 2019/2013, o restrukturalizaci a insolvenci).  

K ocenění předmětů zajištění srov. dále čl. 2.6 níže. 

1.3 Dlužníkovy transakční náklady na reorganizaci 

Dle platné právní úpravy nejsou náklady, které dlužník vynakládá na reorganizaci, včetně nákladů na externí poradce, ani transparentní, ani pod kontrolou jiného procesního subjektu. To je v příkrém kontrastu s právní úpravou konkursu, kde náklady vynakládá insolvenční správce po kontrolou věřitelského výboru (§ 38 a 39 InsZ).  

Navrhuje se, aby dlužníkovy externí náklady, mají-li být hrazeny z majetkové podstaty, podléhaly souhlasu insolvenčního správce po vyjádření věřitelského výboru. Kromě toho se navrhuje, aby dlužník již na počátku reorganizace, nejpozději však při upřesnění navrhovaných reorganizačních opatření ve smyslu čl. 2.1, předložil očekávaný rozpočet na tyto náklady.   

1.4 Odměňování dlužníkova managementu v reorganizaci  

   Stávající pravidlo, podle kterého má insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru kontrolu nad výší odměn dlužníkova výkonného managementu (§ 330 odst. 4 InsZ), je třeba vztáhnout i na odměny členů dlužníkových statutárních a dalších orgánů.  

1.5 Oznámení o střetu zájmů člena věřitelského výboru a znalce 

Navrhuje se, aby byla stanovena výslovná povinnost osob zvolených za členy věřitelského výboru nebo za znalce sdělit insolvenčnímu soudu neprodleně všechny okolnosti, které by mohly nasvědčovat podjatosti těchto osob, podobně, jak to platí pro osoby ustanovené do funkce insolvenčního správce (§ 24 odst. 1 InsZ).    

2. ZVÝŠENÍ RYCHLOSTI REORGANIZACÍ 

 2.1 Podání návrhu na reorganizaci 

Navrhuje se, aby dlužník – je-li u něj reorganizace dle zákonných kritérií přípustná – byl povinen podat návrh na povolení reorganizace nejpozději společně se svým insolvenčním návrhem. Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu věřitele, navrhuje se, aby dlužník byl povinen podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do jednoho týdne po právní moci rozhodnutí o úpadku.  

Navrhuje se, aby přihlášení věřitelé byli povinni podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o úpadku. 

Pokud jde o obsah návrhu na povolení reorganizace, navrhuje se stanovit, že tento návrh musí popsat navrhovaná reorganizační opatření v míře podrobnosti a konkrétnosti dostatečné k tomu, aby věřitelé mohli při hlasování na první schůzi věřitelů tato opatření smysluplně posoudit a na jejich základě rozhodovat o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Neobsahuje-li takový popis již původní návrh na povolení reorganizace, je navrhovatel povinen doplnit jej nejpozději dva týdny před datem první schůze věřitelů. Předložený popis bude pro navrhovatele v dalším průběhu řízení závazný. 

2.2 Předložení seznamu věřitelů a jejich pohledávek 

Navrhuje se, aby dlužník byl povinen podat spolu se svým návrhem na reorganizaci i seznam všech svých věřitelů a jejich pohledávek, a to ve stejné struktuře a úrovni podrobnosti, podle jakých je sestavován seznam přihlášených pohledávek insolvenčním správcem. Seznam i dokumentační podklady k němu připraví dlužník ve dvojím identickém vyhotovení, jednou pro insolvenční soud a jednou pro insolvenčního správce. 

2.3 Přihlašování pohledávek věřitelů 

Navrhuje se, aby věřitelé byli povinni přihlásit své pohledávky do 14 dnů od zveřejnění dlužníkova seznamu dle čl. 2.2 výše. Namísto přihlášení pohledávky může věřitel v uvedené lhůtě sdělit, že souhlasí s výší a pořadím své pohledávky tak, jak byly uvedeny dlužníkem v seznamu dle čl. 2.2 výše. Neučiní-li tak a nepodá-li ani přihlášku pohledávky, platí, že souhlasí s výší a pořadím uvedeným dlužníkem. (Pro zahraniční EU věřitele by musela platit minimální 30-denní lhůta dle evropského insolvenčního nařízení 2015/848). 

2.4 Přezkoumání pohledávek věřitelů insolvenčním správcem, popírání pohledávek věřiteli 

Navrhuje se, aby insolvenční správce provedl přezkum pohledávek a zveřejnil jeho výsledky formou zprávy o přezkumu do tří týdnů po uplynutí lhůty dle čl. 2.3 výše. Navrhuje se, aby přihlášení věřitelé byli povinni podat popěrné úkony ohledně přihlášených pohledávek nejpozději do jednoho týdne po zveřejnění zprávy insolvenčního správce o přezkumu.  

2.5  Přezkumné jednání a první schůze věřitelů 

Navrhuje se, aby se přezkumné jednání a první schůze věřitelů konaly nejpozději do dvou měsíců po právní moci rozhodnutí o úpadku. 

2.6 Ocenění předmětů zajištění 

Pro účely hlasování vychází stávající právní úprava mlčky z předpokladu, že zajištěné pohledávky jsou zajištěny v celé své výši (tedy ze 100 procent, a to dokonce bez ohledu na pořadí zajištění), což platí až dokud není v insolvenčním řízení pořízen znalecký posudek hodnoty zajištění (§ 167 odst. 3 InsZ). Naopak, pro účely průběžného placení úroků vychází stávající právní úprava mlčky z předpokladu, že zajištěné pohledávky nejsou zajištěny vůbec, a to až dokud není v insolvenčním řízení pořízen znalecký posudek hodnoty zajištění (§ 171 odst. 4 InsZ).  

Tyto předpoklady jsou vzájemně nekonsistentní, v rozporu s empirickými pozorováními ohledně výše uspokojení dosahovaného průměrně v insolvenčních řízeních zajištěnými věřiteli, a vedou v reorganizacích ke značenému zkreslení motivací a rozhodovacích procesů.  

Navrhuje se proto, aby insolvenční zákon stanovil domněnku očekávatelné výše uspokojení zajištěných pohledávek v reorganizaci ve výši odpovídající průměrné empirické zkušenosti (např. na 60-ti procentech výše zajištěných pohledávek zjištěné insolvenčním správcem v přezkumu u zajištění prvního pořadí, a na 0 procentech u dalších pořadí), a vycházel z ní jak pro účely hlasování a dalších rozhodovacích oprávnění, tak i pro účely placení úroku, a to až do doby, než budou předměty zajištění případně znalecky oceněny.   

2.7 Koncentrace námitek proti reorganizačnímu plánu 

Navrhuje se stanovit, že námitky proti reorganizačnímu plánu je nutno předložit insolvenčnímu soudu písemně nejpozději jeden týden před konáním schůze věřitelů, na níž má být o plánu hlasováno, a to s koncentračními účinky, tzn., že tyto námitky zásadně nebude možno uplatnit teprve v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí o plánu.  

2.8 Lhůta pro rozhodování o dovoláních 

Navrhuje se, aby podobně jako pro rozhodnutí o odvoláních proti prvoinstančním rozhodnutím o schválení reorganizačních plánů byla stanovena též stejná (dvojměsíční) lhůta pro rozhodnutí o dovoláních proti odvolacím rozhodnutím v těchto věcech. Reorganizačních řízení jsou řádově pouze desítky ročně, mnohá nedospějí ani ke schválení plánu, ale pro ta, u nichž je plán schválen, je rychlost a stabilita výsledku instančního přezkumu zcela klíčová – je-li včas podáno dovolání, může být až do rozhodnutí o něm komerčně neúnosné plán schválený druhou instancí implementovat. Dovolací řízení v těchto věcech přitom běžně trvá déle, než rok. 

Z týchž důvodů se navrhuje, aby pro podání dovolání byla v těchto případech stanovena zvláštní zkrácená lhůta 15 dnů. S ohledem na navrhovanou koncentraci na první instanci (srov. čl. 2.7) by taková lhůta měla být zcela dostačující.  

3. ZLEPŠENÍ PROVEDITELNOSTI REORGANIZACÍ  

3.1 Rozsah zákonného moratoria spojeného se zahájením insolvenčního řízení 

Navrhuje se stanovit, že účinky zákonného moratoria spojeného se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 InsZ), je-li řízení zahájeno k dlužnickému návrhu spojenému s návrhem na povolení reorganizace, se budou vztahovat nejen na realizaci zajištění v úzkém slova smyslu, ale i na uplatnění práv věřitele z kvazi–zajišťovacích institutů, zejm. výhrady vlastnictví a finančního leasingu. Obdobně se navrhuje stanovit, že k témuž okamžiku bude dlužník chráněn i před ukončením smluv podstatných pro provozování jeho podnikání, a to obdobným pravidlem, jakým je tento účinek nyní upraven pro mimořádné moratorium (§ 127a odst. 6 InsZ).  

3.2 Velikostní test aplikován na koncernové bázi 

Navrhuje se stanovit, že velikostní test pro vstup do reorganizace (§ 316 odst. 4 InsZ) bude aplikován na koncernové bázi tak, že pokud alespoň jeden insolventní člen koncernu splňuje předepsaný velikostní test, je reorganizace přípustná ohledně všech insolventních členů koncernu. 

3.3 Hlasování o plánu ve skupinách   

Navrhuje se odstranit pravidlo, podle kterého se při hlasování o reorganizačním plánu ve skupinách vyžaduje nejen většina hlasů podle výše pohledávek, ale i podle „hlav“ (§ 347 odst. 1 InsZ). Toto pravidlo nemá v reorganizacích žádný pozitivní účinek, zvyšuje pouze riziko, že plán nebude schválen všemi skupinami a bude jej nutno schvalovat delším, nákladnějším, a z hlediska výsledku řízení méně předvídatelným postupem pro nahrazení nesouhlasu skupiny soudem (tzv. „cram-down„) (§ 348 odst. 2 a § 349 InsZ).  

3.4 Oceňování majetkové podstaty znalcem  

S přihlédnutím k navrhovanému zavedení povinnosti navrhovatele reorganizačního plánu předložit a zdůvodnit vlastní ocenění majetkové podstaty dle čl. 1.2, a dále k navrhovanému zavedení domněnky o hodnotě zajištění dle čl. 2.6 se navrhuje zvážit, zda oceňování majetkové podstaty znaleckým posudkem (§ 153 až 157 InsZ) by nemělo být prováděno pouze v těch případech, kdy jej bude třeba pro schválení reorganizačního plánu soudem (srov. čl. 14 odst. 1 Směrnice (EU) 2019/2013, o restrukturalizaci a insolvenci). Tedy v principu jen v případech, kdy plán nepřijme některá z dotčených skupin zajištěných věřitelů (§ 349 odst. 1 InsZ), nebo kdy některý z věřitelů, který hlasoval proti přijetí plánu, procesně relevantním způsobem namítne, že plán porušuje pravidlo nejlepšího zájmu věřitelů (tzn., že namítající věřitel má podle plánu obdržet méně, než kolik by obdržel při řešení dlužníkova úpadku konkursem)(§ 348 odst. 1 písm. d) InsZ). 

Při takové úpravě příslušných pravidel by první schůze věřitelů hlasováním vybrala osobu znalce (§ 153 odst. 2 InsZ) pro případ, že jeho posudku bude potřeba, nehlasovala by však již o schválení či neschválení jeho posudku (§ 155 odst. 2 až 4 InsZ). O odměně znalce by stejně dosud rozhodoval věřitelský výbor (§ 154 InsZ), ovšem až poté, co bude na základě procesního vývoje řízení vyjasněn konkrétní předmět potřebného znaleckého posouzení (znalecký úkol), bude-li znalecké ocenění vůbec třeba.  

4. Předjednané reorganizační plány 

Výše navržené změny by měly usnadnit postup, při němž je reorganizační plán předložen jako plán předjednaný (tzv. „pre-packaged plan„ či „pre-pack„)(§ 148 odst. 2 InsZ).  

Nutnost provést vždy znalecké ocenění majetkové podstaty, která předjednané plány komplikuje především, by odpadla (viz čl. 3.4).  

Přezkoumání pohledávek by sice zůstalo zachováno, ovšem doba, která by na něj byla potřeba, by se zkrátila o měsíc (srov. části 2.2 až 2.5). U reorganizačních plánů, u nichž přezkum pohledávek nepovede k nutnosti plán změnit, či změnit tak, že by to mohlo ovlivnit výsledek souhlasu uděleného k plánu předem, by tedy mohla celková nejistota ohledně toho, zda plán byl skutečně odhlasován, jak byl navržen, skončit spolu se skončením přezkumného jednání. Tedy do dvou měsíců po rozhodnutí o úpadku. 

Autor je advokátem v pražské kanceláři Clifford Chance LLP. Akademicky působí jako docent obchodního práva na Institutu ekonomických studií FSV UK, člen vědecké rady Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka na VŠE v Praze, předseda Akademického fóra INSOL EUROPE a člen správní rady International Insolvency Institute.  

Za užitečné poznámky děkuji Pavlu Boguskému, odpovědnost za případné chyby je však má vlastní. 

Poznámky je možno zaslat na emailovou adresu tomas.richter@cliffordchance.com . 

Tato verze 25. dubna 2020