Michal Kuděj o insolvenčních návrzích v době první vlny pandemie koronaviru
V rámci první vlny pandemie koronaviru bylo podáno v době od 1. dubna 2020 do 2. října 2020 (když od 5. října 2020 začal platí opět nouzový stav) celkem 376 insolvenčních návrhů na podniky a podnikatele. Nabízí se tedy otázka, v jaké finanční kondici tyto podniky byly a zda se lze důvodně domnívat, že primárním důvodem podání insolvenčního návrhu byla pandemie korononaviru, resp. opatření k zamezení šíření této pandemie, která započala s vyhlášením nouzového stavu 12. března 2020.
Na základě dostupných finančních údajů byla provedena kvantitativní analýza finančních charakteristik těchto podniků, jejímž cílem je zjištění, v jaké finanční situaci se podniky, na které byl podán insolvenční návrh nacházely v předcházejícím období. Jinými slovy, zda se tyto podniky v předcházejícím období nacházely převážně v dobré finanční kondici a lze tedy usuzovat na významný dopad opatření proti šíření pandemie koronaviru na tyto podniky, a to takový, že jejich situace vyústila v insolvenční návrh, či zda se tyto podniky převážně potýkaly s významnými problémy již v předchozím období a opatření proti šíření koronaviru jejich úpadkovou situaci primárně nezapříčinila. V rámci této analýzy byly zkoumány základní provozní marže, zadlužení a pracovní kapitál.
Základní provozní marže
Pro analýzu základních provozních marží byla zvolena marže primární EBITDA a marže EBITDA. Z analýzy marže primární EBITDA plyne, že většina podniků, na které byl ve sledovaném období podán insolvenční návrh, měla tuto marží zápornou nebo nulovou. U podniků, u kterých byly k dispozici údaje za rok 2019 pak měly zápornou nebo nulovou marži primární EBITDA téměř dvě třetiny z nich. U marže EBITDA byla situace ještě horší. Téměř dvě třetiny podniků měly tuto marži již v roce 2017 nulovou nebo zápornou, v roce 2019 to pak byly téměř tři čtvrtiny.
Dále byl proveden test shody rozdělení četností marže primární EBITDA a marže EBITDA (resp. jejich kategorií) ve sledovaném období na základě Kruskalova-Wallisova testu. Z tohoto testu plyne, že na 5% hladině významnosti nelze zamítnout hypotézu o shodě. Tedy rozdělení četností kategorií obou sledovaných marží se v jednotlivých letech shoduje, a to se všemi aspekty plynoucími z předchozí analýzy, tedy s převahou nedostatečných provozních marží.
Zadlužení
Pro analýzu zadlužení byla zvolena polarita vlastního kapitálu a ukazatel celkové zadluženosti v podobě podílu cizích zdrojů na aktivech, resp. kategorie tohoto ukazatele. Záporný vlastní kapitál představuje významnou indikaci potenciálního předlužení, jednoho ze zákonných znaků úpadku.
Z analýzy polarity vlastního kapitálu plyne, že mírně nadpoloviční většina podniků měla záporný vlastní kapitál v roce 2019, v předchozích letech pak nadpoloviční většina disponovala vlastním kapitálem kladným. S blížícím se rokem 2019 je však patrný zhoršující se trend.
Z analýzy četností kategorií celkové zadluženosti pak plyne, že převážná většina podniků měla ve všech sledovaných obdobích významnou míru celkové zadluženosti, která přesahovala 80 %. V souvislosti s analýzou polarity vlastního kapitálu je tak zjevné, že podniky sice nedosahovaly v takové míře záporného vlastního kapitálu, míra zadlužení na úrovni 80 % a více (která se zápornému vlastnímu kapitálu velmi přibližuje) je patrná u daleko většího počtu podniků ve všech letech.
Stejně jako v případě provozních marží z testu shody rozdělení četností kategorií celkové zadluženosti plyne, že na 5% hladině významnosti nelze zamítnout hypotézu o shodě. Tedy rozdělení četností kategorií celkové zadluženosti se v jednotlivých letech shoduje, a to rovněž se všemi aspekty plynoucími z předchozí analýzy, tedy s převahou významné míry celkové zadluženosti blížící se dosažení záporné úrovně vlastního kapitálu.
Pracovní kapitál
Pracovní kapitál byl analyzován prostřednictvím polarity ukazatele nutné hotovosti, polarity ukazatele primárních nepeněžních složek pracovního kapitálu a polarity ukazatele celkových nepeněžních složek pracovního kapitálu.
V roce 2017 dosahovaly podniky převážně přebytku nutné hotovosti, tedy jejich skutečná hotovost byla vyšší, než nutná hotovost daná požadavkem na 15% úroveň ukazatele okamžité (peněžní) likvidity. Situace se však v dalších obdobích zhoršovala a v posledním roce před podáním insolvenčního návrhu (2019) již téměř 60 % podniků vykazovalo deficit nutné hotovosti, tedy jejich skutečná hotovost byla nižší, než nutná hotovost daná požadavkem na úroveň ukazatele okamžité (peněžní) likvidity.
Ve většině případů vykazovaly podniky ve všech sledovaných letech kladné primární nepeněžní složky pracovního kapitálu, i když s blížícím se rokem 2019 se situace mírně zhoršovala. Přes to i v roce 2019 u více než dvou třetin podniků aktivní primární nepeněžní složky pracovního kapitálu převyšovaly primární nepeněžní složky pasivní.
Obdobná situace je i u celkových nepeněžních složek pracovního kapitálu, byť podíl podniků, u kterých celkové aktivní nepeněžní složky pracovního kapitálu převyšují celkové nepeněžní složky pasivní je nižší a v roce 2019 je „poměr sil“ téměř vyrovnán.
Závěr
Na základě provedené analýzy se lze domnívat, že většina analyzovaných podniků se potýkala s významnými potížemi již v letech 2017 až 2019. Byť se vzorku nacházejí podniky, jejichž ekonomická situace se značně vlivem opatření proti šíření pandemie koronaviru razantně zhoršila, u většiny podniků se lze domnívat, že první vlna pandemie a opatření proti jejímu šíření v rámci prvního nouzového stavu u většiny podniků nebyly primárním důvodem podání insolvenčního návrhu. Situace vyvolaná těmito opatřeními mohla podání insolvenčního návrhu akcelerovat, z analýzy však neplyne, že by byla jeho primární příčinou. To proto, že z analýzy plyne, že většina podniků se již v předcházejících obdobích potýkala s finanční nestabilitou, zejména s nedostatečnými maržemi a vysokou celkovou zadlužeností. Zejména nedostatečné marže lze považovat za důvod zhoršující se situace v oblasti nutné hotovosti, která mohla vyústit v platební neschopnost, tedy zákonný znak úpadku.
Výzvou pro příští analýzu je dopad druhé vlny pandemie a opatření proti jejímu šíření započatá na začátku října roku 2020. Lze se domnívat, že podniky, vysílené první vlnou, kterou mohly (v případě finančně stabilních podniků) překonat jarní omezení z existujících rezerv, již nebudou schopny se s druhou vlnou pandemie vyrovnat a tato druhá vlna může být primární příčinou jejich budoucích potíží a možného úpadku.
Detailní analýzu si můžete stáhnout zde: