Luboš Smrčka mimořádných moratoriích a efektivitě dočasných změn v insolvenčním zákoně

Mimořádné moratorium bylo povoleno celkem 61 společnostem.

To je první fakt, který je třeba vzít v potaz. Jde totiž v rámci používání moratorií v našem insolvenčním systému o radikální změnu oproti předchozím letům. Což dokazuje, že přijetí dočasných změn v insolvenčním zákoně mělo svůj smysl a že podnikatelské prostředí tuto možnost využilo. Zároveň nárůst počtu žádostí o mimořádné moratorium na konci srpna tohoto roku můžeme vidět ze dvou různých úhlů. Tím prvním je, že tyto firmy během období, ve kterém nebylo možné efektivně podat insolvenční návrh ze strany věřitele, nedošly se svými věřiteli k dohodě o řešení finančních potíží či přímo defaultu. Což je pohled pesimisty. K mimořádnému moratoriu přitom nebylo nutné získat nadpoloviční souhlas věřitelů a využití tohoto instrumentu tedy může – přinejmenším teoreticky – naznačovat budoucnost. Ta není úplně bezproblémová.

Druhý pohled je samozřejmě pohled optimistický. Sledujeme, alespoň zatím, relativně rychlou reakci ekonomiky jako celku na předchozí vpravdě brutální propad aktivity, sledujeme zárodky obnovení růstu. Z tohoto pohledu se v mnoha případech mohou nové tři měsíce a za určitých podmínek až šest měsíců jevit jako „čas k dobru“, tedy jako čas umožňující těžit z návratu optimismu. Prostor pro dohodu může být větší.

Co je tedy silnější? Pesimismus nebo optimismus?

Když se podíváme na názvy a obory podnikání některých z těch nejvíce medializovaných společností, které vstoupily do mimořádného moratoria, musíme potvrdit pochybnosti o budoucím vývoji. Zvláště tváří v tvář zhoršující se epidemiologické situaci a tedy také pravděpodobnosti návratu plošných opatření ke zpomalení šíření viru. To by pak mohlo nastolit otázku: „Mělo tedy přijetí mimořádných dočasných změn v insolvenčním zákoně smysl?“ I když v mnoha konkrétních případech pochybuji o možnosti zvrátit vývoj, stejně jsem přesvědčen, že mělo. Když nic jiného, byl vytvořen prostor pro dohody. Bylo vytvořeno prostředí, které dlužníkům i věřitelům jednoznačně signalizovalo, že právě nyní a teď je třeba jednat a hledat řešení.

Myslím si totiž, že jakkoliv jsou počty mimořádných moratorií historicky obrovské, je to ta malá viditelná špička ledovce toho, co se během účinnosti pozměněného insolvenčního zákona dělo. To hlavní se však odehrálo „pod hladinou“ a statistiky o tom nemluví.